Gestalt psychoterapie

Gestalt psychoterapie, jeden z předních směrů současné dynamické psychoterapie, svými kořeny navazuje na psychoanalýzu první poloviny 20. století. V současnosti patří k velice účinným a vědecky podloženým přístupům.
„Gestalt“ znamená tvar či celek. Naše vnímání a prožitky jsou určovány našimi potřebami a vždy směřují k uzavření, naplnění a rovnováze. Když nejsme schopni uspořádat naši zkušenost tak, aby nám dávala smysl, nebo abychom došli k určitému uzavření celé situace, zažíváme rozladěnost a neklid.

Základní teoretické pilíře, na kterých je Gestalt psychoterapie postavena: 1. Teorie pole Kurta Lewina
Holistický pohled na člověka a na jeho vztah k prostředí. Klienta v terapii vnímáme jako jedinečnou bytost, která je vždy součástí svého životního prostředí neboli pole. Vztahuje se k ostatním částem pole, vstupuje s nimi do kontaktu, naplňuje zde své potřeby, roste a uskutečňuje svou seberealizaci. Jednotlivé části pole jsou vzájemně provázány („vše souvisí se vším“), takže změna jedné z nich, vyvolá změnu v celém systému. „Spolu s klientem můžeme zkoumat makrokosmos jeho rodiny či pracovní historie, nebo jeho mikrokosmos, například způsob dýchání, a přitom věřit, že v obou případech dojde ke změně na úrovni bytosti jako celku.“ (Mackewn, 2004)

2. Fenomenologie
Způsob vnímání, prožívání a interpretování reality je u každého jedince zcela individuální a neopakovatelný a právě touto subjektivitou prožívání a přisuzování významů prožívaným událostem se zabývá fenomenologie („vidíme věci ne takové, jaké jsou, ale jací jsme my“). Je nutné respektovat způsob prožívání daného klienta a mít na paměti, že tento způsob zřejmě z velké části není bezprostřední reakcí na skutečnou realitu, ale je zabarven jeho očekáváním, úrovní uspokojení potřeb a zejména jeho minulou zkušeností.

3. Dialogický existencialismus
Dialogický existencialismus vychází z předpokladu, že existence bez vztahů není možná. Léčebný potenciál gestalt psychoterapie je obsažen právě v uskutečnění kontaktu a vztahu mezi klientem a terapeutem. „Kontakt je životní nezbytností pro růst, prostředkem změny sebe samého a prožívání světa“ (Polsterovi, 2000)

Změna v rámci Gestalt terapie je charakterizována tzv. paradoxní teorií změny. Věříme, že čím více se člověk snaží být jiným než ve skutečnosti je, tím méně se mu to daří a zůstává stále stejný. Prostřednictvím uskutečňování plného kontaktu se snažíme klienta podpořit, aby si dovolil být tím, kým skutečně je a příjmout vše, co k němu patří. Skutečná změna pak přichází přirozeně s tímto sebepřijetím. "Ke změně dochází, když se stáváme tím, kým jsme, nikoliv když se pokoušíme být někým, kým nejsme." (Arnold Beisser) Od Gestalt terapeuta tedy nečekejte rady a návody, co dělat a jak žít, nechceme se pasovat do role experta, který rozumí vašemu prožívání lépe než vy sami. Doprovázíme však své klienty v procesu sebepoznání a tím i integrace a rozvoje osobnosti.

Uvědomování
Gestalt psychoterapie je terapií orientovanou na proces. Nehledá odpovědi na otázky „proč“ se klientovi děje to či ono, usiluje však o uvědomění „jak“ klient prožívá, jak se podílí na vzniku svých potíží, jak narušuje kontakt s okolím či jak to dělá, že jeho potřeby zůstávají neuspokojeny, jinými slovy usiluje o uvědomění charakteristického způsobu vztahování se k sobě a ke světu. Uvědomování není cílem terapie, ale je jejím hlavním prostředkem, díky kterému může dojít ke znovunastolení přirozeného uspokojování potřeb, svobodné volby a učení se novým způsobům fungování při aktuálním zakotvení v realitě. V rámci psychoterapie by mělo dojít k uvědomění starých a zafixovaných způsobů prožívání a k jejich postupnému odlišování od prožívání bezprostředního, které může také následně přinést alternativní a účinnější formy reagování a chování.